Knihovna

Během let jsme vám už předali tolik poselství. A pokaždé, když to začne a můj partner sedí na židli, neví, co přijde. Často se dostaví různé emoce. Tyto emoce přicházejí z druhé strany závoje a často odpovídají druhu poselství, které chceme předat. Pokud je poselství vědecké, pak se objeví určitý druh emocí. Pokud je informativní, pak se objeví jiný druh emocí. Avšak pokud jde o lásku, která k vám proudí z druhé strany závoje, pak už to zná. To je to, o čem je tohle poselství. Střídáme channelingy, které obsahují různá odhalení, historii a krásu, s poselstvími, která jsou prostě jen naplněná láskou, bez výuky, bez instrukcí.

.

Toto poselství je vysvětlením, kým jste. A aby bylo správné, chci vám říct následující. Už jsem to říkal opakovaně, ale musíte to teď znovu slyšet. Ti z vás, kteří tu sedí na židlích, to musí slyšet. Vím, kdo je tady. Duch ví, kdo je tady (kdo poslouchá záznam, čte přepis, překlad – pozn.překl.), Tvořivý zdroj, který vás stvořil, ví, kdo je tady. Nežijete v nějakém vakuu. A přesto to tak vnímáte, že? Máte pocit, jako byste byli obklopeni jen sami sebou. A my jsme vám to říkali opakovaně. To je situace, kterou jste si vytvořili jako lidé, jako okolnosti lineárního bytí, že jste to jen vy, jediné tělo. A zatímco tudy takto procházíte, jste sami.

.

Ale tak to vůbec není. Duše, kterou máte, které dáváte mnoho jmen, vyšší já, které je větší než innate, jde daleko za hranice biologie. Jsou kousky a části vás, které jsou spojeny s každým jiným člověkem na Zemi. Jsou kousky a části vás, které jsou napojeny na druhou stranu závoje. Patříte do takzvané „Boží polévky„, ke skupině, která je základem všech věcí. Část Boha, která je ve vás, kousek Boha, který je ve vás, je spojen se všemi věcmi. A to se před vámi dokonale ukrývá. Ukrývá se to natolik, že ti z vás, kteří si zalezou do kouta ve svém smutku, depresi a frustraci, aniž by pochopili, že je s vámi toho tolik, nikdy nepochopí spojení, které máte s druhou stranou závoje a které tu je vždycky. Energie vědomí na této planetě vám doslova diktovala, abyste se ukrývali ve své komůrce či ve skříni, prostě v krabici diktovaného vědomí. Učení, které vám vštěpovali od narození, určovalo to, kým jste si mysleli, že jste.

.

To, kým jste, je mnohem větší. Předáváme to v našich poselstvích už mnoho let, abychom vás přiměli uvědomit si, o čem všechny tyto channelingy jsou. A tak to pojmeme ještě jednou, jiným způsobem. Vše, co děláme, se pomalu vyvíjí ke stále jasnějším metaforám. Dnes vám předáme ještě jednu, hodně hlubokou, pokud to dovolíte. Je to víc než příběh, mnohem víc. A každý jednotlivý kousek z toho znamená něco jiného. Tak funguje vyučování. Loupete cibuli odhalení. To, co vysloví můj partner ve svém jazyce, se stane něčím, co můžete vnímat, prociťovat a aplikovat. Termín „aplikovat“ znamená, že to použijete na realitu vašeho života. Že je to něco, co je pro vás využitelné, a že to znamená víc, než že si to jen poslechnete. Znamená to, že se tím stanete.

.

Budu vyprávět příběh o člověku, který má vizi. Vize jsou zajímavé, vykládáte si vize odlišně od člověka k člověku. Ale pojďme si definovat vizi pro tento příběh: člověk, který na chvíli vystoupí z trojrozměrné reality a vidí věci, které nejsou v jeho světě. Vize je prezentací velké pravdy s věcmi, které se skrývají, s věcmi, které se odhalují, a věcmi, které si později můžete ve své paměti vybavit. Někteří proroci, kteří putovali po této planetě, kteří byli z těch nejsilnějších, měli vize ještě předtím, než začali tušit, kým jsou a co se jim přihodí.

.

Jde o vizi člověka, člověka bez jména, člověka v této vizi stojícího před dveřmi. Jsou to obrovské dveře. Na štítku těchto dveří je napsáno: KNIHOVNA SVÉHO JÁ (Library of self). Je to legrační výraz. Že by existovala KNIHOVNA SVÉHO JÁ? Avšak muž, který tyto dveře otevírá, ví, že uvnitř je toho hodně k učení. KNIHOVNA by mohla naznačovat, že jde o svazky velkého množství informací. SVÉHO JÁ naznačuje jednotlivci, že by to mohlo být osobní, pokud by toto „self“ patřilo člověku, který ty dveře otevírá. Člověk však dveře sám neotevře, a tak požádá o průvodce, který dveře otevře. Je to proto, že v této vizi je nutné mít pro odhalení vize vnější zdroj. A tak přistoupí bezejmenný průvodce s obrovským svazkem klíčů. Tento zvláštní průvodce bude člověka po knihovně doprovázet, protože to, co člověk uvidí, bude vyžadovat odemčení více dveří, více odemčení, více odhalení, více metafor a trochu tajemství.

.

Průvodce odemyká dveře. Tohle je metafora, ve které průvodce s člověkem ještě nehovoří, zatím ne. Rozumí se samo sebou, že když člověk projeví záměr vstoupit, vynoří se průvodce s klíči. Dveře jsou odemčené, a zatímco se otevírají, je zřejmé, že byly zamčené hodně dlouhou dobu, protože panty hrozně skřípou a vržou. Je tam slabé světlo, ale jakmile člověk vstoupí, začíná se rozsvěcovat, aniž by tam byl vidět vypínač nebo pochodně či jakýkoli jiný zdroj světla. Člověk vstupuje a světlo se rozjasňuje. A člověk nespatří hned knihovnu, která by byla naplněna policemi nebo knihami, ale vstupní halu s více dveřmi. A dveře mají cedulky s názvy, jaké by člověk v knihovně očekával, s různými tématy k objevování a ke zkoumání. V této vstupní hale není žádný určitý řád, člověk může začít kdekoli. Člověk s vizí si prohlíží nápisy a ten první zní: JAK VĚCI FUNGUJÍ. To je opravdu zajímavé! Mohlo by to být popsáno i jako FYZIKA nebo VĚDA či CHEMIE. Jde o to, jak to všechno funguje. Na dalších dveřích vidí jiné cedulky. Na jedné z nich je uvedeno HISTORIE, na jiné MINULOST, na další zas VZTAHY. Jsou tam různá témata. A on neví, co jej čeká v každé z těch místností. Za každými dveřmi to může být obrovský prostor s knihami, informacemi. Knihovna SVÉHO JÁ.

.

Přitahuje jej nápis JAK VĚCI FUNGUJÍ. Podívá se na průvodce, který hned vytahuje klíč. Nevyměnili si ani slovo, nebylo třeba požádat o povolení ke vstupu ve stylu: „Smím tam vstoupit?“ Nic takového. Nemusel požádat: „Průvodce, mohl bys prosím otevřít ty dveře?“ Nic takového. Stačilo, aby se jen na dveře podíval, a průvodce hned přichází s klíčem. Dveře se otevírají a objeví se obrovská místnost. JAK VĚCI FUNGUJÍ zahrnuje doslova všechny procesy univerza, celou fyziku, chemii, dokonce i multidimenzionalitu propletence (entaglementu) a poznání, které se stane fyzikou pokročilé planety, jak všechno funguje.Tisíce knih. Galerie plné knih. Žebříky, které vypadají, že ční až do nebe. A člověk si uvědomuje: „Tohle nikdy nezvládnu, tím se nikdy neprokoušu.“ Je to zajímavá reakce člověka, který to vše pozoruje a říká si: „Je to tak ohromné, s tím snad ani nezačnu.“ Avšak teď to, co je u něj nejblíž umístěné v přízemí, vypadá, že je pro jeho život zásadní, jak fungují věci pro něho. A tak ten člověk začne určité věci číst a shledávat: „Páni, to jsem netušil. Tohle tady to vysvětluje. Wow, tolik toho tady v této místnosti je, kdybych tu jen mohl zůstat.“

.

V té vizi existuje předpoklad času – omezeného času, který má k dispozici. Jinými slovy, hodiny v té vizi tikají a on se nemůže dlouho zdržet. Ten člověk ví, že není dost času na to, aby všechno prostudoval, ale vize říká, že tady je všechno. Člověk by chtěl vstoupit do některé jiné místnosti. „Bude-li čas, vrátím se zpátky. Tato místnost je naprosto fascinující. Jde o to, jak věci fungují, a některé tyto věci vysvětlují, co se mně stalo. JAK VĚCI FUNGUJÍ není jen fyzika a chemie. Wow! Je to propleteno s mým životem a jak se věci fyzicky děly mně v tomto životě.“ Dokážete si představit takovou knihovnu, která se dotýká jádra všeho, co jste prožili od svého narození do dneška? Byl ohromen skutečností, že to všechno bylo známé a zapsané v knize.

.

Opouští knihovnu, zavře dveře a ty se zamknou. Je v tom symbolika, která říká, že člověk se smí podívat vždy jen na jednu místnost knihovny najednou. Tato symbolika znamená, že člověk je v této vizi lineární, stále ještě lineární, v této vizi stále ještě lineární. Ale jak ten člověk začne otevírat dveře, uvědomí si, že se i tohle začíná měnit. Může se stát, že se lidská bytost změní během zkoumání knihovny? To je něco, co stojí za zamyšlení. Podívá se na další dveře, na kterých stojí HISTORIE. Nikdy se o historii nezajímal, ale ví, že za těmito dveřmi jsou věci, které nikdo neví, některé věci, které byly od nepaměti tajemstvím. Podívá se na cedulku na dveřích a průvodce otevře dveře. Opět vstoupí. S doprovodným světlem chodí kolem a začíná rozeznávat další knihovnu, rozdělenou do oblastí, podle civilizací, o kterých nikdy neslyšel. Ty, o kterých slyšel, jsou v jednom oddělení. Ty, o kterých nikdy neslyšel, jsou v jiných odděleních. A je tam oddělení po oddělení, civilizace po civilizaci, jména, která nezná, spisy, které nerozpoznává. Fenomenální! Ty, které rozpoznává, vidí. Rozpoznává civilizace, o kterých něco ví. A začne číst a řekne: „Tohle jsem se ve škole nikdy neučil, to jsem nevěděl. Podívejme se. Byly tady před těmi a oněmi. Wow! To je úžasné, přesahuje to všechno, co jsem se kdy ve škole učil, a je to tady, právě tady!“ Znovu si uvědomí hodiny. Uvědomí si, že tu existuje tolik místností, že je tady tolik obrovských knihoven k vidění. Ach, existuje tolik svazků, tisíce, desítky tisíc, které popisují civilizaci, historii, jak fungují věci, jak to všechno souvisí.

.

Odchází z této knihovny, vrací se do haly a uvidí další dveře s názvem MINULOST. Chachá (směje se Kryon), jaký je rozdíl mezi historií a minulostí? Hned to zjistí. Podívá se na cedulku na dveřích a dveře se otevřou. Průvodce je tam s klíči. S různými klíči pro různé dveře. Světlo jej následuje dovnitř, protože je tu přítomná lidská bytost. A pak to uvidí. Ne knížky, ale krystaly. A každý krystal má svůj vlastní příběh. A člověk si uvědomuje na základě svého vzdělání, které jako stará duše má, že vstoupil do knihovny Jeskyně stvoření. A to není historie, pokud to nenazýváte jeho nebo její životní historii. Je to historie určitého člověka. Každý krystal představuje souhrnný život duše na planetě. Stejně jako v jiných metaforách, které jsme předali o jiných jeskyních, dotýká se krystalu a okamžitě si vybaví svou vlastní historii v jiné době. Má jiné jméno, tenhle člověk. Existuje v jiném pohlaví, jednou je muž, jednou je žena. Jeho historie není seřazená v žádném pořadí, všechny příběhy jsou stejně velké. A jsou jich tisíce.

.

Člověk je uchvácen hloubkou toho všeho, co tu je. Napadá jej, že tu bude navěky, dokud Země dovolí lidem, aby zde byli. Pro každý život je tu jeden krystal. Jednou jsme vám předali metaforu, hádanku, která se týkala Jasona a jeskyně (v Kryonově knize 4 – Kryonova podobenství, 8. kapitola – pozn. překl.) V tom příběhu byl člověk jménem Jason krystaly natolik unesený, že se jich dotýkal a nestihl vyjít ve stanoveném čase ven. Kryon se směje) Strávil celou dobu dotýkáním krystalů, aby zjistil, kým byl. Ať to bylo sebevíc atraktivní, náš člověk z vize tu nestrávil mnoho času, protože tam toho bylo mnohem víc. Bylo tam víc věcí na objevování. „Vrátím se sem, pokud budu moct, je to fascinující.“ Jen těch několik krystalů, kterých se dotkl, ho uvedlo do života se všemi událostmi a lidmi, se všemi vztahy. Bylo to skoro jako kdyby to znovu prožíval. Přesunuli jste se od knih ke krystalům, přesunuli jste se od toho, jak to funguje na papíře, k dotýkání krystalů a k dalším vizím v rámci vize.Čím víc postupujete, tím víc dveří se otevírá, tím víc se stáváte multidimenzionálními, mimo linearitu.

.

Venku v hale je víc dveří, víc cedulek. Byla tam jedna cedulka, která byla lákavá, ale teď už ne. „Vejdu tam hned teď.“ Název na dveřích zněl SMRT. „Mám tam vejít, nebo ne? Co to znamená? Je ta vize nějakým místem, kde budu umírat? Je tam za dveřmi údaj o tom, kdy naposledy vydechnu?“ Ten název SMRT nezní pro člověka moc dobře. Dívá se na dveře. Nic se neděje. „Kde je ten průvodce s klíčem? Jsem odvážný, chci vidět, jak to tady funguje. Chci vidět, co se tady děje. Kde je klíč k těm dveřím? Kde je ten průvodce?“A pak se člověk podívá na dveře zblízka a vidí, že nemají kliku. (Kryon se směje) Vysvětlím vám to. Ta místnost je napodobenina, nemůžete ji otevřít. Neexistuje. Metafora knihovny v místnosti a dveří znamená: Neexistuje žádná smrt. Pro vás je silné vnímat, že ten člověk ve vizi si to uvědomuje. Smrt by znamenala, že duše neexistuje. Ale ona vždy byla, vždy je a vždy bude. Ve vizi o metafyzických věcech a pravdě neexistuje smrt, neexistuje žádný způsob, jak otevřít ty dveře, neexistuje žádný způsob, jak ty dveře odemknout. Je to něco, co neexistuje. A pokud byste je mohli otevřít, pak by za nimi byla cihlová zeď. Pochopili jste to?

.

Je tu ještě tolik dalších dveří, tolik cedulek, tolik věcí, které je třeba vidět. Jsou tam jedny dveře s názvem VZTAHY. Co by tam uvnitř mohlo být? Už jste měli krystaly, které mluví o tom, co jste prožili, co jste vyjadřovali. Dostali jste informaci o tom, jak se vám věci staly. Měli jste své minulé životy, všechny tyto věci, vědu, historii. Mělo by to také zahrnovat lidské vztahy. Takže co může být za těmito dveřmi? Je to čím dál lepší, že? (Kryon se směje)

.

Člověk se dívá na dveře, přichází průvodce a tentokrát promluví. Průvodce říká: „Připrav se na něco.“A odemyká dveře. Člověk vstupuje a světlo jej následuje. A uvnitř právě probíhá oslava. A je to oslava se všemi lidmi, s nimiž se kdy ten člověk setkal ve všech svých životech na této planetě. S těmi, které kdy miloval a ztratil, s těmi, které stále zná. Je to téměř, jako kdyby tu byla přítomna každá duše. A všichni vypadají mladí, vypadají krásně, stejně jako když se setkali poprvé. Pokud je to matka nebo otec z kteréhokoli života, jsou mladí a krásní, jako když jste byli ještě dětmi. Pokud je to manžel, je takový, jako když jste se zrovna brali. Pokud je to sestra nebo bratr, je to jako tehdy, když jste se znali jako děti. A jsou tam všichni spolu. Hraje tam krásná hudba. A je to tak emocionální, protože je to skutečné (Kryon dojatě). Vidíte, neexistuje žádná smrt! Chápete to? Není žádná smrt. Ta místnost VZTAHY je pro vás příslibem. Drazí, je to příslib, skutečnost, o které byste měli vědět, že je ve vaší knihovně.

.

(Hlasy a zvuky zvenčí) Venku je nějaká oslava (komentuje Kryon a publikum se směje.)

.

Další dveře. Jsou to zajímavé dveře, protože tyto dveře se stávají multidimenzionálními a nemusí být nutně srozumitelné. Nesou název BUDOUCNOST. Průvodce odemkne dveře a člověk vstoupí. Světlo je obrovské, mnohem větší než bylo vygenerované člověkem v kterékoli jiné knihovně. Je to největší místnost ze všech. Obrovská! Ale co je na ní zvláštní, je to, že je úplně prázdná (Kryon se směje). Chápete tu myšlenku? Je prázdná, protože ještě nebyla vytvořena.

.

Mezi těmi, kdo jsou v publiku, poslouchají nebo čtou tento channeling, jsou někteří, kteří věří, že budoucnost jejich současného života bude naplněna stejnými problémy a konflikty, se kterými se potýkají celý svůj život. Pro ně to není prázdný prostor, nemohou v něm nic vytvořit.Nedokáží pochopit, že zítřek je prázdný list a že nemusíte přenášet břímě včerejška do zítřka.Co máte dnes, co vás naplňuje obavami, můžete právě teď odhodit a vstoupit do světla, jež je vaším tvořením pro zítřek nového člověka, jímž jste.

.

Dveře jsou zavřené. Světlo se tlumí, vize skončila. Ti z vás, kteří to chtějí analyzovat, najdou příběhy v příbězích. Všechno znamená něco jiného. Ale dovolte mi, abych vám něco řekl, co už jste možná zjistili. Multidimenzionální lidské bytosti, jimiž jste, máte tuto knihovnu (sebe) ve své DNA. Máte ji v sobě, je vaše a nepotřebujete vizi, abyste se k ní dostali. To je příslib posunu. Ti, kteří vás oseli, byli nakonec schopni sami do této knihovny svého já vstoupit, aby zjistili, kdo jsou, co by mohli dělat, jak to všechno funguje – fyzika vědomí, laskavost víry, krása soucitu – protože dospěli ke společnosti, ve které se už nevedly války, ke společnosti, která dokázala vidět Boha uvnitř i vně, dokud se to všechno nepospojovalo. To je možné i na této planetě a v této civilizaci díky posunu, ke kterému došlo před několika lety.Jste teprve v dětských střevíčkách, v dětských střevíčkách něčeho nesmírně skvělého, které se bude rozvíjet po mnoho životů. To je to, co se děje na této planetě.

.

Tato knihovna existuje uvnitř vás! Někteří z vás, pokud si to přejete, můžete otevřít libovolné dveře. Nepotřebujete průvodce. Drazí, průvodce byl nutný ve staré energii. Klíče jsou teď vaše. Chcete-li vědět, co se opravdu stalo, když jste vstoupili do toho, čemu říkáme jedenáctá civilizace na této planetě, pokud opravdu chcete vědět, co se stalo při posunu v roce 2012, pak vám klíče od této knihovny předalo celé to nastavení uzlů a nul, to magnetické. (Knihovna) je tady, je uvnitř vás a je velkolepá. A je možné ji objevovat ve všech jejích částech a kouscích. Který z nich navštívíte jako první? Který? Jste všichni tak odlišní. Všichni máte životní problémy, jaké má každý jednotlivec. A každý z vás se rozhodne na základě tohoto krátkého, malého channelingu, do jaké místnosti v knihovně chce nejprve vstoupit. Co potřebujete? A já vám říkám, že máte svazek klíčů ke všem dveřím kromě těch jedněch. Neexistuje žádná smrt. Lidské tělo se rozpadne a zmizí, stejně jako všechno ostatní. Ale vy, vaše esence, jste věční. Budete mít s sebou tuto místnost pokaždé, když sem přicházíte. Cestuje s vámi, vědění všeho! Přemýšlejte o těchto slovech. Zamyslete se nad vizí. Knihovna svého já je nyní uvnitř vás, není někde jinde. A máte klíče.

Já jsem Kryon, zamilovaný do lidstva. A tak to je.

Kryon

.

Zdroj: www.kryon.com – „The Library“ – MP3 – 33:42

Poznámka ke kopírování:

Pro všechny poutníky na Cestě Lásky do češtiny přeložila Jana S. (www.kryon.webnode.cz).Tuto českou verzi je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.

zpět