Loď lidstva

.

Tento živý channeling Kryona byl přijat Leem Carrollem v Dallasu, Texas, USA, 30. listopadu 2019

 .

Zdravím vás, drazí, já jsem Kryon z magnetické služby.

V obrovském imaginárním oceánu, možná multidimenzionálním, je loď. V tomto podobenství je ta loď obrovská. Objevili jste ji v noci a můžete vidět, jak je nesmírně obrovská, jak brázdí oceán už po celé věky. Jak pluje kolem, můžete vidět, jak vysoko vyčnívá nad vodu, a stejně tak, jak hluboko je potopená ve vodě, a ani nedokážete odhadnout, jak velká může být. Letmo zahlédnete její název v oprýskávajícím se nátěru. Jméno té lodi je LIDSTVO. „Ta loď se potápí,“ konstatuje muž s vykulenýma očima, jeden z nejméně 50 kultur, které se nacházejí pod promenádní palubou, kam chodí jen málo pasažérů. „Je to slyšet.“ Obrátil se na jednoho člena palubního personálu, který se zrovna věnoval údržbě a zametal. A ten odpověděl: „Ano, je tu voda, zatopuje to tu, je slyšet, jak to podivně vrže a skřípe, vydává to divné zvuky, jaké jsme nikdy předtím neslyšeli, povrch se rozpadá. Je to slyšet, víme o tom, dosud jsme na to byli připraveni, je to někde hluboko dole.“ A muž se se zeptá: „Mluvil jste s někým, kdo je ještě hlouběji dole?“ A on odpověděl: „Nepůjdeme tam, dole je to ošklivé, nechceme tam jít.“ – „Avšak podle toho, co můžeme slyšet, to vypadá, že se tato loď už dlouho na hladině neudrží. Zdá se, že se tady všechno mění. Je to určitý způsob a za doby mého otce, mého dědy a dokonce za mé doby, ne však jako teď, jsme slyšeli, jak praskají podlahová prkna a štěpí se na kousky. Teď vydávají zvuky, jaké jsme nikdy neslyšeli, takové divné praskání a vrzání - tahle loď se potápí.“ – „Dobrá, řekněme, že se potápíme, ale neobtěžujte mě s tím.“

 

Tohle je způsob, jakým byly podávány zprávy, které dokonce pronikaly až do kormidelny, kde ti, kteří za to byli zodpovědní, se jen usmívali a říkali: „Ne, to je jen vaše představa. Takhle to vždycky bylo, vždycky to tak bude, tahle loď je způsobilá k plavbě na moři, nebyla nikdy dokonalá, ale pokračuje v plavbě.“

 

A tohle byla loď zvaná LIDSTVO, když překročila milník, o němž si nikdo nemyslel, že by jej mohla překročit, když doplula do neprozkoumaných vod nazvaných rok 2012 a pokračovala do následujících let. A jedna z těch 50 palub pod promenádní palubou měla pravdu, protože se tam děly věci. Děly se věci, které nikdo neočekával, a byly děsivé. Vždycky na této lodi existovaly, ta je však nesla oceánem, chladnou realitou Země. Co to však bylo za děsivé zvuky? Někteří se sešli a mluvili o tom, během času se do toho zapojily různé skupiny, aby uvažovaly nad tím, co s tím budou dělat, protože to všichni slyšeli. Vypadalo to, že nižší paluby to slyšely nejdřív, protože byly ponořené ve vodě. A nikdo tam nechtěl jít, protože tam byla příliš velká tma, aby to viděli. Ale byli tam tací, kteří přišli zdola, ze 70. patra pod promenádní palubou. Nebyli téměř k poznání, protože žili v děsivých kulturách, existovaly tam věci, které prostě neděláte. Děti tam nežily dlouho, nebo když žily, tak jim utínali ruce. Byly to paluby, které nikdo nechtěl vidět, zvlášť ti, co byli na promenádní palubě. Nikdo tam ani nechtěl jít, prý kvůli tomu, říkali, že jsou tam krysy, které vylézají. Kapitán lodi vždy věděl, že tam jsou krysy, ale řekl, že dokud zůstanou pod těmi 50 palubami, jsme v pohodě. Ale teď je začali vidět na 40. patře v podpalubí, pak dokonce i na 30. patře v podpalubí. Krysy se zdály přicházet odnikud, zčista jasna. Někdo z posádky řekl: „Nejsou tu žádné krysy, tahle loď není napadená krysami.“ Přišli na to však jinak, až když jeden člověk začal na promenádní palubě křičet: „Jsou tady krysy.“

 

Vypadalo to jako to nejtemnější z toho nejtemnějšího, co přicházelo z míst, kam nikdo nechtěl vkročit. Začalo se to na té lodi ukazovat samo. Členům posádky bylo řečeno, ať ty krysy vyhubí, ale těch krys bylo příliš mnoho. Byly jen jiným signálem toho, co se děje, protože jak víte, když se loď potápí, krysy opouštějí loď. Opouštěly loď. Po chvíli už nebylo možné to tajit, protože už se začaly šířit zvěsti, dokonce i na 50 palubách pod promenádní palubou. Mezi elitou se začaly šířit zvěsti. A těch prvních pět palub – nazvěme je paluby prvního světa – si to začaly uvědomovat. Jídlo chutnalo jinak, klimatizace nefungovala správně a začalo se poněkud ochlazovat. Zdálo se, že věci, které vždy fungovaly, se začaly porouchávat. Pak začala být 40. paluba velmi nešťastná kvůli 39. palubě. Nedošlo tam zrovna k válce, ale přinejmenším k revoluci. Co se tam stalo? Byla to stará historie, mezi 39. a 40. podpalubím panoval dlouho mír, ale najednou se cítili ohroženi. Došlo k nepokojům, projevům nespokojenosti. Všechna podpalubí pod 10. palubou začala slyšet divné věci, pak dokonce někteří z 6. paluby zaslechli divné věci a ty věci, které slyšeli, nebyly příjemné, když plujete na lodi. Vůbec nebyly příjemné. Mohli jste slyšet praskání rámoví. Tahle loď se potápí.

 

„Je tu někde voda?“ zeptá se kapitán. A pošle dolů členy posádky a oni řeknou: „Ne, není tam voda.“ Ale teď zaznamenají něco jiného dole ve skladišti, v tom nejnižším podpalubí, kde každý kontroluje, jak rychle loď pluje a jak funguje strojovna, ti všichni se dohadují, protože se zdá, jakoby se loď pozvolna potápěla a lodní šrouby začaly pracovat tak rychle jako nikdy předtím. Paradigma toho, jak rychle má loď plout, kolik paliva se má použít, kde je načerpáte a jak je seženete, to vše se zhroutilo. Někteří dokonce říkali: „Možná nám dochází palivo, musíme udělat něco jiného.“ Dobrá, tahle loď se zastaví a každý ví, že loď se nemůže zastavit, protože když se loď zastaví, vnikne do ní voda. Musí zůstat v pohybu. A tak toto podobenství, drazí, pokračuje. Můžete říct, že rok za rokem je to horší – objevuje se víc krys. Teď už dokonce zaznamenávají, že krysy opouštějí loď, doslova z ní vyskakují. Nechtěly už se toho dál účastnit. Někteří v dolním podpalubí jsou tak nešťastní a jsou si tak jistí, že se loď potopí, že si sami berou své životy, protože jsou přesvědčeni, že tohle neskončí dobře. Tohle dělají kultury pod těmi 50 palubami. Ty, které jste nikdy nechtěli vidět, ty, které jsou ovládány nevyrovnanými a dysfunkčními (vůdci). A tak se podle všeho ocitla ta loď zvaná LIDSTVO ve velkých potížích.

 

Tady je to, co vám chci sdělit. V těch letech, kdy se loď pozvolna potápěla s těmi všemi zvuky, rámusem, praskáním a boucháním, začali (někteří) vidět, že něco děje. První, kdo to uviděl, tomu nemohl uvěřit. Když se podíval přes palubu, uviděl, že se z boku dřevěné lodi odlomil kus, obrovský kus, který se rozlomil a spadl do vody. Ulomil se a spadl do vody. Podal o tom zprávu, ale nikdo mu to nevěřil, dokud se na to nepodívali a neřekli, že to je nemožné. Tahle loď byla smontována tak dobře, vždy držela pohromadě, po celé věky držela pohromadě, nemůže se jen tak rozlomit na kousky. Všichni ale věděli, že když se rozlomí na kusy, čím víc se těch prken odlomí, tím rychleji všichni spějí ke zkáze.

 

K těm v prvních horních pěti palubách se tyto zprávy nedostaly, dostali jiné zprávy, a sice že se takové věci mohou stát, ale nikdo jim neřekl, že se potápějí. Ani by tomu nechtěli věřit, protože koneckonců byli bohatí a měli dostatek. Pomyšlení, že by se loď zvaná LIDSTVO mohla potopit, nepatřilo do jejich reality. Přesto někteří z nich viděli prkna potápějící se do vody a odštípnuté kousky z nich, když si dávali drink na promenádní palubě. A tak se rozneslo, že se něco děje.

 

Pokud posloucháte své zpravodajství, drazí, je vám špatně z toho, že se loď potápí. Potápí se ve všech směrech, na co jste zvyklí. A všechny věci, na které jste se mohli spolehnout, se začínají hrotit. Co vám (ve zprávách) říkají, je, že jak to vypadá v této dimenzi, v níž lidstvo vždy žilo, ta loď nevydrží. To vám říkají. Dovolte mi, abych vám představil něco, o čem někteří slyšeli a někteří ne, někteří viděli a někteří ne. Jedno z dětí, které tajně proklouzlo na jednu z těch podivných a neobvyklých palub, které byste se vyhnuli, protože na té palubě se dějí nevysvětlitelné věci, takže tam nechodíte. Děti jsou zvídavé a všetečné a tak chodily na tuto palubu. Bylo na ní hodně světla, víc než bylo běžné. Avšak na to, co tam to dítě slyšelo, nikdy nezapomene – na zpěv. Celá paluba zpívala, tolik lidí zpívalo písně. Byly to lyrické písně a dítě ty písně poslouchalo a rozpoznalo příběh, o němž zpívali. Ten příběh, o němž zpívali, vítal novou loď! Zpívali o nové lodi – nepanovala tam žádná zkáza a beznaděj. Dítě poslouchalo pozorně a oni zpívali, že ta nová loď se na slunci třpytí a září. Dítě si s tím nevědělo rady – nevědělo, co si s tím počít, ale jeden zpívající to věděl.

 

Co se nakonec stalo v tomto podobenství, bylo, že se z té lodi odlámalo všechno dřevo, napadalo do starého oceánu a zmizelo. Co jste nemohli vidět, pokud byste nebyli mimo tu loď, což nebyl nikdo, že jak se ty dřevěné kusy odlomily, odhalily něco jiného – nádherný lesklý a úplně nový povrch, který byl po celou dobu pod tím původním dřevem, ale odhalil se až teď a celou dobu čekal, než se to staré dřevo rozpadne, až nastane správný čas. Všechny ostatní paluby viděly jen ten rozpad lodi. Neviděly ten nový lesklý kov, který nahradil dřevo. Zdálo se, že se loď pozvolna potápí do vody, protože motory byly staré a nefungovaly už správně, než začaly pracovat nové motory. Motory, které pracují úplně jinak, než si kdokoli dokázal představit, že by mohly fungovat, bez pohonných paliv. Pozvolna se ta loď sama odhalovala lidstvu a opravdu se obnovila jako by byla biologického původu, jako kdyby se lidské tělo samo omladilo. Ale nikdy se to nestalo a nikdo neočekával, že by mohlo. Někteří na těch nižších palubách zůstávali vyděšení, když jste říkali, že to bude v pořádku, nepotopíte se, vidíte, že ta loď je při životě (živá). Namítli, že to není možné. „To se nestane, něco je špatně, je v tom ďábel.“ A tolik jich vidělo, jak se loď omladila a tolik se báli, že se nic nezmění po dobu jejich života a obávali se toho po všechny své životy až do své smrti.

 

Tohle se také děje, právě teď. Protože často někteří lidé vidí světlo a nevědí, co to je, nebo si myslí, že je to falešné, a místo aby v něm odhalovali krásu, soucit a lásku, vidí v tom nějaký kult, nějakou sektu, a nechtějí se toho zúčastnit. A tak se odplíží, vytratí do nižšího podpalubí, aby našli to, na co jsou zvyklí, dokud se neuvelebí mezi ostatními a pak řeknou: „Jsem teď šťastný, protože jsem na palubě nazvané STRACH. Všichni se bojí, takže všichni jsou na tom stejně jako já, pociťují totéž co já.“ Pozvolna se tato paluba sama začne izolovat od těch, kteří v to věří a vidí to a od těch, kteří ne, od těch, kteří se bojí a vždy se chtějí bát, a od těch, kteří popírají, co se ve skutečnosti děje před jejich očima. Všechny krysy loď opustily, všechny. Nikdo nechtěl vstoupit na paluby, které jsou pod 50. palubou. Teď se to však zdá být v pořádku, protože tyto paluby pod 50. palubou se začínají samy pročišťovat a čistit. Všechny z nich jsou pod čárou ponoru a uvědomují si, že tam není žádná voda. Není to zajímavé? Však také ti, kteří tam byli v takové špíně a hrůze, byli první, kteří se z toho dostali.

 

Právě jsem vykreslil obraz nové reality, nové společnosti v novém lidstvu během příštích 300 let. Budou se dít věci, které jste neočekávali. Nakonec kapitán, který měl vždy na starosti velení na lodi, rezignoval. Protože řekl: „Nevím, jak řídit tuto loď, která, jak se zdá, se řídí sama.“ Vyšší vědomí je takové, nepotřebuje žádný způsob řízení a vedení jako na staré Zemi. Dosud jste to neviděli a nevíte, co nevíte, avšak vyšší vědomí v koherenci je vědomí, které funguje samo o sobě – velmi, velmi funkčním způsobem. To je vše, co vám mohu říct o tom, co by mohlo přijít v hierarchii toho, co nazýváte vládou a managementem. Nebude to vypadat stejně, jak to vypadalo posledních 200 let. Někteří z vás, ti prozíraví, právě teď vidí svou vládu, jak se od ní odrolují některé části. Třeba ti, kteří nebudou chtít schvalovat zákony, a to jediné, co budou chtít, je odstranit toho druhého.

 

To je ta loď, na které jste, a právě to začíná. Říkal jsem vám dnes ráno, že se ta loď nepotopí. Všechny ty soudné dny, konce světa, které jsou v jiném druhu reality, v jiném druhu paradigmatu, patří k víře, že abyste měli něco jiného, musíte odstranit, co máte a to znamená, že vaše ekonomika musí úplně padnout na dno, zkrachovat, a pak se znovu vybudovat. Tohle je staré paradigma způsobu, jak věci fungovaly. My mluvíme o integraci, mluvíme o nových věcech, které vyrůstají ze starých věcí a vynořují se, když je nečekáte.

Mluvíme o starých věcech, které se vytrácejí pryč do toho špinavého oceánu. Mluvíme o nových objevech, o vynoření světla tam, kde byste si nemysleli, že by mohlo být, na těch dolních, více než 50 „patrech“ v podpalubí. Mluvíme o věcech, z nichž žádná nebyla předpovídaná, ani jedna. Protože nemůžete předpovídat věci, které nemůžete vidět v jiné dimenzionalitě, jíž je vyšší vědomí. Už jsme to říkali předtím, že nižší vědomí se nemůže dívat na vyšší vědomí. Když budete ve vyšším vědomí, můžete shlížet dolů, na nižší vědomí. Protože však nevíte, co nevíte, nemůžete to vidět. Já vám to právě předávám a tohle je to, o čem je posun. V následujících dekádách z toho hodně uvidíte.

 

Zeptám se vás v této místnosti, i vás, kteří to posloucháte (nebo čtete), na které z těch palub v tom podobenství se nacházíte? Jste na té palubě strachu? Jste jeden z těch, kdo říkali: „Já to věděl, že všechny ty krysy tady vždy byly, sežerou nás zaživa, přicházejí si pro nás. Věděl jsem to, vždycky jsem věděl, že tu jsou. Děje se to nejhorší z nejhoršího a my jsme v pasti, uvěznění na té palubě, kde jsme.“ Víte, o kom mluvím, protože takoví lidé jsou všude. Jakmile uvidí, že světlo odhaluje ty nejtemnější věci na této planetě, příšerné, nepopsatelné věci, které tu vždy existovaly, budou myslet, že je to něco nového a že posun lidstva je odsouzený ke zkáze a nechtějí to vidět takové, jaké to je. Že je to odhalení věcí, které tu vždy byly, že je to odhalení něčeho, co se odpaří, protože světlo to zařídí, protože tohle nemůže existovat ve vyšším vědomí na lodi, která se sama o sobě začíná renovovat a stává se silnější, rychlejší a jinou.

 

Nemyslím, že jste všichni pochopili toto podobenství, nebo co to znamená, jak to bude fungovat. Lidská přirozenost má volbu, zda to chce pochopit, přijmout, pracovat na tom, zaseknout se v tom, bát se toho - tohle všechno může být vaší volbou.

 

Prozatím vám chci říct, že staré duše na této planetě zpívají lyrické písně o této nové lodi a ty lyrické písně obsahují různé lyrické texty o Novém Jeruzalémě, o nové planetě, o koherenci, o věcech, které jste neplánovali, o dostatku jídla pro všechny, o čisté vodě, o které jste si nemyslili, že tu je. O objevech a vynálezech, které přicházejí svým způsobem, jenž dává smysl a pomůže lidstvu, namísto drancování půdy. Tohle je potenciál, proto jsem tady a předávám vám tato poselství od Tvořivého zdroje. Protože to jsou poselství, která se udála už dříve v jiných společnostech, které prošly přesně tím, čím teď procházíte vy.

 

Ach, drazí, svobodná volba je zajímavá a na této planetě a v těchto kulturách, vzájemně propojených, se může stát cokoli. Dva kroky vpřed, jeden krok vzad, další krok vpřed, jeden krok vzad, další krok vpřed… Záleží jen na vás, jak rychle to bude pokračovat, je to na vašem rozhodnutí.

 

Tohle nepřichází z hvězd, tohle nepřichází od Tvořivého zdroje. A to je důvod, proč jsem tady, abych informoval duše, které to budou poslouchat (a číst), aby se nebály, držely světlo a staly se součástí nové lodi. Vrátíte se zpátky, a možná si to nemyslíte, ale ano, vrátíte se a nezmeškáte oslavu, kterou jste vytvořili. Nezmeškáte ukončení studia (oslavu promoce). Až se vrátíte zpátky, drazí, rozpomenete se a brzo rozpoznáte, co se děje a přidáte se k tomu chóru, který zpívá o nové energii, který zpívá o koherenci lásky a soucitu, jež jsou rozdílné od čehokoli, co jste kdy viděli. Začne to měnit instituce a způsob, jak myslí, způsob, jak pracují. Dovolte mi, abych to ujasnil. Tohle nijak nesouvisí s New age, ani to nijak nesouvisí s duchovními systémy. Všechny tyto věci se změní v souladu, vhodně. Souvisí to s celou populací Země, která začne tyto věci vnímat, stávat se toho součástí, pod vedením těch, kteří se zdají být moudřejší, víc milující a laskavější – říká se jim staré duše. A to jste vy, ke kterým teď mluvím.

 

Rád bych, abyste si ponechali tuto vizi, protože to, co děláte dnes, je teprve ZAČÁTEK. Buďte připraveni na ty, kdo se přesunou z jiných palub a budou vám říkat, že se loď potápí. Buďte na ně připraveni a až s tím začnou, chtěl bych, abyste pochopili, kým jsou a jaký strach v sobě mají ve shodě s dimenzionalitou, ve které žijí. Chci, abyste je milovali, podrželi je a utěšili je a řekli jim, že ne všechno je takové, jak se to jeví. Tohle je vaše práce! Přemýšlíte a lámete si hlavu nad tím, proč jste tady? Abyste nesli světlo na této planetě bez ohledu na to, co děláte. Prostě jdete do práce nebo vychováváte své děti nebo vnoučata, propojujete se s ostatními lidmi, z nichž mnozí se bojí. To je to, co děláte. Nemusíte napsat knihu, nemusíte jet na kongres, stačí, když ponesete světlo. A dokonce i tehdy, když neznáte slova, můžete zpívat píseň o nové lodi, která se tvoří přímo pod vašima nohama.

A tak to je.

Kryon
Zdroj: www.kryon.com – The Ship of Humanity – MP3 – 39:51 min.

 

Pro všechny poutníky na Cestě Lásky do češtiny přeložila Jana S. (www.kryon.webnode.cz). Tuto českou verzi je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.
zpět