Konec jednoho cyklu
Tento živý channeling Kryona byl přijat v Portlandu, Oregon, USA, 11. srpna 2018
.
Zdravím vás, drazí, já jsem Kryon z magnetické služby.
Kolikrát jsem už řekl, že vím, kdo je tady? Tím nejláskyplnějším způsobem vám mohu potvrdit, že vím, kdo je tady. Je úžasné, jaký život je tu zastoupený na tomto místě, jaké jsou vaše pozemské zkušenosti. Nedávno jsem jeden channeling zahájil slovy: „Na počátku byla láska.“ Stále tady existuje, vždy tady byla - láska k velkoleposti Boha v každé lidské bytosti. Takto jste byli vědomě navrženi, tak vám to bylo dáno. Vaše posvátné spisy to správně popisují. Podle jejich příběhu byla doba, kdy lidské bytosti na lidské planetě existovaly téměř jako zvířata. Pak sem přišli andělé a dali vám svobodnou volbu týkající se Boha ve vás, změnili vaší DNA a zas vás opustili. Proto tady sedíte, v době, která skutečně nebyla předpovězena, v době, kdy jste tu už podle předpokladů neměli být.
Přišel jsem sem v roce 1989. Vždycky jsem tady byl, ale v roce 1989 jsem vstoupil do života tohoto muže sedícího na židli (Leeho Carolla – pozn. překl.) Přišel jsem z jediného důvodu, abych vám vyprávěl příběhy, abych vám vysvětlil, jak se kvůli posunu bude měnit paradigma, abych vám předával podobenství, abyste se na to mohli podívat a vyzkoušet si to, abych vás provedl posunem.
Myšlenka, že by lidstvo mohlo přežít rok 2000, nebyla obecně moc přijímána s tím, že budete procházet velkými problémy, jaké jste vždycky měli. To, že lidstvo by přežilo rok 2012, bylo absurdní, protože jste v té době byli opoždění vůči tomu, co vám lidská přirozenost vždy nabízela. Nedokázali byste to. Existuje určitá životnost zemí, životnost civilizací, životnost organizací, než se stanou dysfunkční a často zničí podstatu toho, co vytvořily. Taková je lidská přirozenost, jaká dosud existovala a která se teď mění.
Lidská přirozenost se začíná vyvíjet způsobem, jaký jste nečekali, jaký se zdál nemožný. Nejhlubší změna nového člověka, která již začíná u vás, spočívá v tom, že se začínáte aktivně podílet na realističtějším rozpomínání na své akášické záznamy. Kdybyste si dokázali vzpomenout, jak dlouho už jste tady, na svou moudrost, už to by vám téměř umožnilo stát se jinými. Vytváří to mosty od neznámého po známé a naopak. Dává vám to, co jste předtím neměli a to je důvod, proč máte pokračovat dál.
Předám vám jeden příběh. Nebude to sáhodlouhý channeling. (Kryon se směje) Jsou to krátké příběhy plné lásky. Předáváme vám tyto příběhy, abyste si je mohli opakovat, rozpomínat se na ně a analyzovat je, aby zjistili, co možná chybí, abyste to mohli příště nebo přespříště pochopit. Jsou to vždy příběhy o vás, možná skryté v atributech člověka jménem Wo. Wo není muž ani žena. Wo je muž/žena. V tomto konkrétním scénáři je Wo ženou. Chci vás uvést do života této ženy. Může to být příběh každé ženy. Ve hře je kouzlo, kouzlo nadpřirozených věcí, které byste možná mohli dokonce nazvat andělskými energiemi, kde se dokonce i čas může změnit. Ale to se právě děje teď, v roce 2018.
Té ženě Wo je asi 30 až 32 let. Tam, kde žije, vládne frustrace, chybí sebeúcta. Ukončila vzdělání a porodila dítě. Usadila se a začíná se na svůj život dívat jinak. Možná se ptáte, proč v této místnosti nejsou mladí lidé. Jsou příliš zaneprázdněni. (Kryon se usmívá) Jak víte, drazí, je čas na zábavu, je čas na vzdělání a je čas na sebereflexi (introspekci), která přichází, když se věci usadí a zklidní. A u ní to tak bylo. Aby zvládla frustraci, kterou pociťovala ohledně svých vztahů i práce, ohledně věcí, které nefungovaly tak, jak by si přála, stejně jako se to stává mnohým z vás, oddala se své fantazii. Ve své představivosti si vybudovala svůj vlastní svět. Strávila hodiny svými fantaziemi. Nefantazírovala o své minulosti ani o tom, kým by mohla být, ale o úplně odlišné ženě. Wo se viděla v situacích, scénářích a příbězích, které si sama vytvořila, jímž dala názvy, čas, data a dialogy. Ponořovala se do tohoto světa tak často, jak jen mohla. A pro ni to fungovalo. Když se pak vynořovala z těch fantastických vizí, v nichž byla hrdinkou, něco nebo někoho zachránila, nebo byla prostě jen respektovaná, dodávalo jí to tolik sebeúcty, že říkala: „To bylo dobré, to se mi moc líbí.“
Nikomu neřekla, že to dělá, ani vy byste to ostatně neřekli. (Kryon se usmívá) Ani nebyla smutná, když se vracela do reality, navozovalo to v ní dobré pocity. Kdybyste to chtěli nějak nazvat, byla to taková droga pro její vědomí, odcházet na místo, kde by si mohla představovat, předstírat a být. Ráda chodila do kina a ráda četla, protože se ztotožňovala s postavou, o níž četla nebo ji viděla ve filmu. Pomáhalo jí to cítit se lépe. Vracela se z těch míst, z těch časů a z těch představ a cítila se lépe, až si nakonec uvědomila, že existuje jen omezený počet příběhů, které by si mohla prožít. Začala sama sebe analyzovat spíš ezoterickým způsobem. Kladla si otázky, na které se lidé ptají až v určitém věku: „Proč to dělám? Co když to vůbec nejsou žádné fantazie? Co když se jen rozpomínám na něco, co si v sobě nějakým způsobem přenáším po celé věky?“ Dokonce ani nepřemýšlela o minulých životech. Myslela si, že je to možná něco ve vzduchu, v éteru, v poli, a ona to jen zachytila a ty věci prožila. „Jsou tak reálné, mám z nich tak dobrý pocit.“ A ona se na tyto otázky, málem nahlas, ptala každého, kdo chtěl poslouchat, když byla sama.
A pak se to jednoho dne stalo. Když si sama sobě kladla tyto otázky a přemýšlela o skvělejší realitě, kterou zažívala ve fantazii, přišel anděl. Nelekla se jej. Bylo to skoro, jako kdyby anděl byl přítel. Bylo to skoro, jako kdyby řekla: „Očekávala jsem tě, protože jsem tě o to požádala.“ Věděla, že má hlubokou vizi a že to vůbec není fantazie – ten anděl v celé své slávě, v nádherných vířivých barvách, předávající jí pocit lásky. A anděl promluvil. „Wo,“ řekl anděl, „chápeš přece, že každá z těch krásných fantazií je zkušeností z minulého života, které si neseš ve své DNA, ne ve svém mozku. Tyto vzpomínky jsou v tvé DNA hluboce ukotvené, přesné a podrobné, včetně jmen, dialogů i emocí. V tomto scénáři se začínáš rozpomínat na všechny ty dobré věci, které se ti přihodily během všech dob.“ Anděl pokračoval: „Je tu důvod, proč jsem tady, proč jsem vždycky tady, proč jsem tady vždycky byl. Víš, Wo, to, co jsi dělala v každém svém životě, sis pospojovala ve své fantazii. Kladla sis otázky. Požádala jsi o anděla a já jsem se ukázal. V každém jednotlivém životě se scházíme a povídáme si, stejně jako právě teď, proč si tyto věci představuješ ve své fantazii.
Musím ti sdělit něco jiného, Wo. Znovu a znovu ti opakuji, že jsi to ty, znovu a znovu ti potvrzuji tvou hodnotu a říkám ti, že je v pořádku mít fantazie, protože jsi to skutečně ty. Říkám ti, že v tom můžeš pokračovat a dělat to dál. Pak zmizím a ty se probudíš a všechno to úplně zapomeneš. Je to jako ve filmu Na Hromnice o den více. Takhle to pokračuje pořád dál, dál, dál a dál. V každém jednotlivém životě jsme spolu diskutovali nedostatek sebeúcty. Mluvili jsme o tom, a pak ses probudila, cítila se trochu lépe, a řekla sis: „No, to není žádná fantazie, to jsem já, mohu to udělat znovu.“ A posuneš se ve svém životě o krůček dál, abys někým byla, protože si k tomu dáváš svolení. Uvědomuješ si, že tvá sebeúcta není něco, co můžeš získat od ostatních. Je to něco, co jsi. Sebevědomí jsi ty. Nikdy neposlouchej člověka, který by tě chtěl stáhnout dolů. Pokračuj v tom, děláš skvělé věci. Proto jsem tu zas. Wo, ale něco ti teď řeknu. Tohle je naposledy.“ Wo se na chvíli zamyslela a pak řekla: „Ach, to už se znovu nevrátím?“ Anděl se zasmál a odpověděl: „Všichni se znovu vrátíte. Jen musíte vědět, že se vrátíte jinak. Vrátíte se s instinktem, který teď nemáte, s instinktem, který vychází z akášického učení, s instinktem, který je vaší Akášou. Příště, až se probudíš, nebudu už muset vstupovat do tvého života, protože se už nebudeš nořit do fantazie. Vstoupíš rovnou do reality, protože budeš znát svou hodnotu, budeš vědět, kdo jsi. Nebudeš dělat stejné chyby jako předtím. Doslova hned poté, co se vynoříš z mateřského lůna, na to budeš připravena. Nebudeš do svých šesti nebo sedmi let mluvit o tom, kým jsi byla, ne tak detailně, ale budeš vědět, že život není jednorázová zkušenost. Už nebudeš potřebovat mou pomoc, protože jsi dospěla k vyššímu vědomí. Dovol, abych ti něco řekl, Wo, kolem tebe jsou staré duše, které tohle právě teď zažívají kvůli nové energii na této planetě, aniž by se musely znovu vracet.
Wo, chtěl bych s tebou mluvit o tvých minulých životech, jak to vždycky dělám. Pamatuješ si na 15. století? Vzpomínáš si na životy, které jsi zachránila? Vzpomínáš si na tu ženu, kterou volali k porodu? Máte teď pro to jiný název než tehdy. Volali tě, abys pomáhala ženám při porodu. Věděla jsi víc než lékaři, protože jsi měla řešení, znala jsi bylinky, měla jsi vědomí. Vnímala jsi, čím dítě prochází. Dokázala jsi propojit matku a dítě. Volali tě k porodům, opakovaně tě volali, a dokonce i lékaři. V 15. století. Byla jsi tenkrát neuvěřitelná, kolik dětí a matek jsi zachránila. Vzpomínáš si na ten okamžik, kdy už začal probíhat porod a ty jsi spatřila, že je dítě ve špatné pozici? Řekla jsi rodičce: „Ne, ne, ne, ještě ne, přestaň tlačit.“ Pamatuješ si na to? Pamatuješ si, jak jsi dítě nahmatala a otočila? Matka byla naživu a dítě bylo naživu a ty jsi řekla matce: „Dobře, teď můžeš tlačit!“ Bylo to krásné. Byla jsi proslulá zázraky, které jsi dělala, tohle byl jeden z nich.
Wo, vzpomínáš si na bitvu, které ses zúčastnila jako muž v 17. století? Neměla jsi zbraň. Tvým úkolem bylo chodit kolem a pomáhat umírajícím. Vzpomínáš si na to? Nemohla jsi udělat nic, protože to byla krvavá bitva. Umírali, nemohla jsi pro ně nic udělat. Ale držela jsi je za ruku. Vzpomínáš si na to? Dívali se ti do očí, a ačkoli to byli zkušení muži, říkali: „Pověz to mé matce, pověz to mé sestře, tady je moje jméno.“ A ty jsi to také udělala. Tvým mečem byl tvůj zápisník. Napsala sis jejich jména a navštívila jejich matky a sestry. Řekla jsi: „Byl jsem s ním, když zemřel.“ A plakala jsi s nimi a sdělovala jim, co ti řekli. Ach, to bylo krásné. Pomohla jsi tolika lidem. Po celé své životy jsi pomáhala lidem, všem.
Vzpomínáš si, když jsi byla kapitánem lodi a loď se dostala do problémů, nakláněla se a ty jsi musela udržovat pozici? Museli jste použít stroje k tomu, abyste udrželi pozici tak, aby mohly být spuštěny záchranné čluny do vody dřív, než se loď potopí? Vzpomínáš si na to? Kormidlovala jsi loď, udržovala pozici a všechny záchranné lodě se včas dostaly do vody. Pak jsi byla na řadě, abys loď opustila, ale ty jsi nechtěla. Už bylo pozdě. Vzpomínáš si na to? Vzpomínáš si, co jsi udělala, když ses vrhla do chladného oceánu? „Moře je milenkou námořníka,“ pomyslela sis. Usmála ses a řekla: „Je to v pořádku, je to tak v pořádku, protože tohle je čestná smrt pro námořníka.“ Vzpomínáš si na to? Jeden život po druhém.
Jsem tady znovu, abych ti popsal fantazie, které máš a vytváříš právě teď, abych ti řekl, že je to v pořádku, protože si zasloužíš být tady. Jsi velkolepá, protože jsi stará duše, a to je to, co staré duše dělají. Probouzejí se a pomáhají lidem tolika různými způsoby, někdy soukromě, někdy veřejně. Nemusí nutně psát knihy nebo stát na jevišti, prostě pomáhají lidem. To je to, kdo jsi, Wo. To je to, kým jsi vždy byla. Každý život se trochu zlepšuje a já už tě nikdy neuvidím, protože se příště vrátíš a já budu žít s tebou a ty budeš rozumět svému vyššímu já. (Kryon se usmívá) Budeš vědět, kdo jsem. Už nebudu muset přicházet a mazat svou návštěvu z tvé paměti. Je to konec jednoho cyklu, Wo.“
Tohle je podobenství. Jako Kryon říkám všem, kteří to dnes poslouchají a kteří jsou v publiku, že máte fantazii. Někdy se poddáváte fantazii, protože nemáte to, co považujete za své „skutečné já“, abyste dosáhli toho, o čem fantazírujete. Ale můžete toho dosáhnout a také toho dosáhnete, protože to je to, kým jste.
Tyto channelingy, tato setkání, tyto časy, tyto společné epizody vás posouvají blíž k nadpřirozenému, vyššímu já. Pokud byste s ním mohli mluvit, řeklo by: „Jsi velkolepý. Tak se do toho pusť, začni milovat sám sebe a pomáhej sám sobě. A až dojdeš na místo, kde to bude v pořádku, objeví se lidé, přijdou za tebou a budou se tě ptát, jak to děláš. Pak jim můžeš ukázat cestu. Ten, kdo ukazuje cestu, je hrdinou naší doby. Ten, kdo ukazuje cestu, je někdo, o kom sníte, který je natolik moudrý, aby za ním lidé chodili. Budou za tebou přicházet spolupracovníci, rodinní příslušníci a stejně tak i ostatní lidé. Posadíš se s nimi, popovídáš a změníš jejich život, jejich mysl, a oni pak vstanou ze židle a odejdou jiní, než přišli, protože navštívili tebe, někoho, kdo s vysokou sebeúctou život za životem zachraňoval životy lidí a pomáhal jim. To je to, kdo jsi.“
Vím to, protože tohle staré duše dělají. Budete se probouzet do nových životů a okamžitě se dostanete do režimu soucitu. Budete se probouzet do nových životů a někteří to začnou chápat, přestože někteří z vás byli upáleni na hranici, protože jste odhalili svou magii, i tak jste se stejně vrátili a zkoušeli to znovu. Teď jste tady. Už vás neupálí na hranici. Místo toho k vám přijdou, protože si uvědomí, že máte moudrost. To je to, co změní tuto planetu.
Sedím před vámi, kteří posloucháte, a je toho tady mnohem, mnohem víc. V této nové energii, drazí, můžete všechny fantazie, které jste si vysnili, uplatnit sami na sobě a stát se jimi. Nemusíte být frustrovaní a odcházet kvůli tomu, kdo jste, do světa fantazie. Taková je realita tohoto okamžiku. Já jsem Kryon. Neříkal bych vám to, kdyby to tak nebylo. Toto je pravda dnešního dne.
Na počátku byla láska. Pokračovala k tomuto bodu a existuje dál. Na konci, který někdy přijde ve velmi vzdáleném čase, bude láska.
A tak to je.
Kryon
.
Zdroj: www.kryon.com – End of a Cycle – MP3 – 22:28 min.
Pro všechny poutníky na Cestě Lásky do češtiny přeložila Jana S. (www.kryon.webnode.cz). Tuto českou verzi je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.