Základem všech fyzických, emočních, karmických i genetických problémů
je 5 základních traumat
- 1. Trauma odmítnutého
- 2. Trauma opuštěného
- 3. Trauma poníženého
- 4. Trauma zrazeného
- 5. Trauma nespravedlnosti
Každému traumatu odpovídá určitý typ chování, vystupování, jednání, ale i určitá stavba těla a způsob, jakým reagujeme na životní situace.
Osoba ve stavu reakce na život nemůže být v rovnováze, ve středu svého srdce a tím být sám sebou. Nemůže prožívat hojnost, štěstí a není objektivní.
Traumata určují naše reakce na život, jak přemýšlíme, mluvíme a konáme. Je důležité si uvědomit, kdy reaguji a kdy jsem sám sebou.
Přijmout svoji zkušenost neznamená, že s ní souhlasime, ale musime si dovolit experimentovat a učit se i přesto, co jsme prožili. Být hráčem. Nemít strach, že se zkušenost zopakuje. Musíme vidět a uvědomovat si, co je pro nás blaho a co ne. Nenalhávat si, že je to jinak. Vidět situaci pravdivě, vidět výsledky svých činů.
Rodíme se proto právě svým rodičům, protože i oni mají možnost vyřešit svoje traumata a v zemi, kde to bude pro naše léčení nejlepší.
Rodiče a děti mají většinou stejná traumata.
Brzo po narození dítě začíná vnímat snahu své duše být sama sebou a to vyvolává nelibost okolních lidí. Z toho pro dítě vyplývá, že být přirozeným není správné. Toto zjištění není pro dítě přirozené a často vyvolává výbuchy hněvu. Když je dítěti dovoleno být sebou samým, chová se bezkonfliktně a nebývají s ním problémy ani v pubertě.
Vývoj a prožívání traumat u dětí:
- Etapa – radost z existence a možnosti být sám sebou
- Etapa – trápení, že nemůže být samo sebou
- Etapa – vzpoura a krize
- Etapa – utrpení – dítě ustupuje a vytváří si novou osobnost dle přání dospělých
Někdo zůstává ve vzpouře. Ve 3. a 4. etapě si dítě začne vytvářet masky, aby se vyhnulo bolesti. Masek může být i několik.
Maska je ztracená důvěra ke svému vnitřnímu bohu, k sobě a našim potřebám a my necháváme naše ego s jeho předsudky, představami a strachy, aby řídilo náš život.
Ego má svou funkci – snaží se nás přesvědčit, že situace je již v pořádku, jen ať už to máme za sebou. Většinou již přijímáme osobu, která nám to způsobila, ale neodpouštíme sobě, nedáváme si právo se na ni zlobit. Tzn., že přijímáme zkušenost, doopravdy ale neléčíme svoji duši, svoje trauma.
Nedovolujte svému egu, aby vás oblbovalo.
Oblékáme masku jen tehdy, když se chceme bránit. Když člověk odsuzuje sebe za nesprávné chování, nasazuje masku tvrdého rigidního člověka. Ubližuje sám sobě, protože je přesvědčen, že ho zavrhli, odmítli, ponížili… Doopravdy je to ale ego, které nás o tom přesvědčuje, protože cítíme bolest.
V životě nejsou viníci, jsou jen trpící. Obviňování sebe, nebo někoho jiného jen zopakuje situaci.
Traumata a masky, které vytváříme jako obranu, se projevují i na stavbě fyzického těla. Neodporuje to genetice. Čím dříve je trauma viditelné – např. hned po narození, tím je problém větší. Naše tělo je tak uvědomělé, že nám vždy ukáže na to, co není v pořádku – to je poslání našeho vnitřního boha. Může být více traumat, větší neproporciálnost těla, rozměry…
Obléci masku znamená nebýt sám sebou. Od dětství vypracováváme svoje chování, nechování, masku.
Pravidlo: Více traumat a nedorozumění máme s tím rodičem, kterého více milujeme, a je nám blízký. Bude mít dominantní duševní trauma stejné jako my. V podvědomí se na něj více zlobíme. Až to uvidíme, začne proces uzdravování.
Na 3. semináři PPP se dozvíte podrobně o těchto traumatech a maskách a budete si moci ujasnit, jakou že to masku nosíte právě vy… Řeknu vám, jak si je nejlépe odstranit pomocí metody PPP.